Budu tady doma?!

Anotace

Jak se cítí ten, kdo se od většiny něčím odlišuje? Jak ho ovlivňují traumata, která si s sebou do nového prostředí případně přináší ze svého domova. Jakou zátěž pro něj představuje to, že je mimo své bezpečné prostředí, na které je zvyklý. Co pro něj znamená to, že jeho rodina anebo třeba jen jeho maminka a sourozenci musí žít v provizorních podmínkách a nemohou mu zabezpečit bezpečné prostředí, na které byl zvyklý z domova. Jaké to je poslouchat nebo číst tragické zprávy o tom, co se děje v jeho zemi?

A také naopak, jaké to je mít najednou jednoho nebo více nových spolužáků, kteří mluví jiným jazykem, chovají se často odlišně, než na co jsme zvyklí a bývají v řadě případů buď velmi uzavření nebo naopak agresivní? Jak takovým dětem pomoci při jejich začlenění do kolektivu a jak se snažit omezit stresující situace, které mohou tento proces provázet?

Příběh Oksany z Chersonu, která musela utéci před válkou se svojí maminkou a teprve půlročním bratrem. Jejich dům zničila bomba. Tatínek musel zůstat na Ukrajině a Oksaně moc chybí. Stejně tak jí také moc chybí její pokoj a hlavně vlastní postel. V Čechách museli s maminkou a bráchou zůstat zatím na ubytovně. Všude je hluk a žádné soukromí. Spolužáci ve škole z ní také zatím nejsou moc nadšení.

Forma představení

Jedná se o interaktivní edukativní představení ve formě divadla fórum realizované pěti herci přímo v prostředí dané třídy. Snahou je využít výhody místa, které děti důvěrně znají a cítí se v něm bezpečně, aby ztratily případný ostych se do programu zapojit. Herci také díky tomu mohou snáze pracovat s již existujícími sociálními vazbami mezi dětmi. Představení je moderováno jedním z herců, tzv. jokerem, který dětem pomáhá aktivně se do něj zapojit, usměrňuje debaty dětí a herců k jednotlivým inscenovaným situacím apod.

Cíle edukativního představení 

• pomoci českým dětem lépe pochopit situaci nových ukrajinských spolužáků
• pomoci ukrajinským dětem mluvit o jejich potřebách a pocitech
• ukázat pedagogům názorným způsobem možnosti prožitkových vzdělávacích technik pro řešení obtížných situací s jejich žáky

Oksana – jedenáctiletá dívka, která přišla v květnu do Čech s maminkou a půlročním bráškou z Chersonu. Utekli před válkou, doma jim zůstal tatínek. Nemají se kam vrátit, jejich dům zničila bomba. Oksana bydlí s maminkou a bráškou na ubytovně v jednom pokoji. Trápí ji, že nemá svojí vlastní postel, svůj stůl, že se v noci nevyspí, protože bráška brečí. Všude je hrozný hluk. Nestihla si vzít s sebou svůj deníček, kam by si mohla postěžovat a zároveň se bojí zakládat nový, co kdyby o něj zase přišla a někdo by si ho pak přečetl.

Zvuk úvod fórum, následuje zvonění.

Scéna 1

Školní třída

Učitelka, Oksana, Oleg, Petr

Zazvoní (zvuk!), začátek hodiny, učitelka přijde do třídy, uvádí Oksanu. Oksaně to není příjemné, cítí se jako exotické zvířátko.

Učitelka: Ráda bych vám dnes představila Oksanu, která bude součástí naší třídy. Přijela k nám z Chersonu, kde přišli dokonce o dům, je mi to moc líto. A o letních prázdninách se intenzivně učila česky, takže trochu už se domluvíš, viď? Ale i tak bude potřeba, aby ti někdo ze spolužáků pomáhal. Tak to by mohl být třeba Oleg, ten už je v Čechách sedm let, co ty na to? Už jsi tady dlouho, věřím, že dokážeš Oksaně se vším poradit. Spoléhám na tebe!

Oleg: Jojo, určitě, žádnej problém.

Učitelka: Dobře, takže ještě poprosím Petra, aby si tedy přesedl a Oksana půjde k tobě do lavice. Petře ty si tedy sedni dozadu, kde je volno (Petr se neochotně zvedá).

Petr: No to je výborný, já za tu válku nemůžu.

Učitelka: Máš nějaký problém?

Petr: Ne, vůbec.

Učitelka: Teď ještě chvilku vydržte potichu, já tady jen něco zapíšu a pak půjdeme do laborky.  (něco si zapisuje)

Oksana si sedá na Petrovo místo.

Oleg: čau, hele já na tebe budu mluvit česky, jo? čím dřív se česky naučíš, tím líp i pro mě. Kdy jste sem přijeli?

Oksana: у травні /u trávni”/

Oleg: Tady se říká v květnu. Aha ale tak to si zažila bombardování?

Oksana (neochotně): Ano.

Oleg: Ty jo! A to jste se někde schovávali, jo?

Oksana: Ano.

Oleg: A s kým tady jsi, celá rodina? (pod otázkou je cítit, že se ptá, zda všichni z rodiny přežili)

Oksana: s mámou a malým bráchou.

Oleg: fakt? a ten sem taky chodí do naší školy?

Oksana: ne, je mu teprve půl roku..

Oleg: A kde bydlíte?

Oksana: в гуртожитку /v hurtožytku/

Oleg: Na ubytovně.

Petr (celou dobu je poslouchá, ale už začíná ztrácet trpělivost): No, to je fakt zajímavý, to už se teď budeš bavit jen s ní, nebo budeš ještě někdy mluvit se mnou?

Učitelka: Tak pojďte, teď se potichu přesuneme do laborky.

Odcházejí, Oleg přes rameno houkne na Oksanu - Tak pojď. (štronzo)

Scéna 2

Venku před školou, o týden později

Oksana, Oleg, Petr před školou

Petr: Jéé, zaplať pánbu, konečně škola pro dnešek za náma.

Oleg: (na Oksanu) Tak co, jak se ti po týdnu líbí u nás ve škole?

Oksana: jo, vy jste skvělý …

Petr: zvuk mobilu v Petrově kapse. Oksana se lekne. Co blbneš, to je esemeska. Chceš to pustit ještě jednou?

Oleg: Nech toho, co blbneš?

Přichází maminka Oksany s miminkem v náručí. Volá na Oksanu.

Maminka (ukrajinsky: Ahoj Oksano, musíš pohlídat teď brášku, já musím na úřad, sejdeme se doma! (odbíhá). Привіт, Оксана!  Ти мусиш доглянути за братиком, бо я іду по справам. Побачимося вдома! /Pryvit, Oksana! Ty musyš dohlyanuty za bratykom, bo ja idu po správam. Pobačymosya vdoma!/

Petr: Ty jo, co ti říkala? děje se něco? Vypadala vyděšeně...

Oksana: ne, nic, jen musím pohlídat bráchu.

Oleg: Jo, tak to je ten tvůj brácha...

Přibíhá další spolužačka Jana

Jana: Kluci, jé, to je krásný miminko, to je tvoje jo?! (vyprskne smíchy) no teda! a ty se umíš o něj postarat jo? To já bych teda vůbec nedala! Já se sotva postarám o morče. A co budeš s ním teď dělat, tak pojď s náma.

Petr: Ty jo, tak to fakt ne, s miminem nikam nejdu.

Jana (rozpačitě): Tak za námi přijď třeba odpoledne.

Oksana: Já nemůžu, mám ještě online.

Petr: Jakej online?

Oksana: no ukrajinskou školu.

Oleg: Cože, škola, hlídání, škola, jo?

Jana: Aha, jasně,

Petr: Tak jdeme, čau (odcházejí).

Oksana (zůstává sama s bráškou. něco mu říká ukrajinsky): брате, ходімо додому /brate, choodimo dodomu/ Bráško, půjdeme domů.

Scéna 3

Joker: o dva měsíce později

Ve třídě při hodině. Učitelka, Oleg, Oksana, Petr

Učitelka: A dneska si pro nás připravili prezentaci projektu Oleg s Oksanou. Tak co jste si vybrali za téma?

Oleg s Oksanou předstoupí před třídu.

Oleg: No já jsem chtěl mít téma umělá inteligence, jenže Oksana si prosadila, že budeme mluvit o kočkách. A protože Oksaně jde spíš matematika, se kterou pomáhá ona mě, tak jsem na to přistoupil a máme téma kočky. Takže kočka domácí (latinsky Felis catus) je domestikovaná forma kočky plavé, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich. Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, uplatňuje se také jako společník a mazlíček člověka.

Oksana mu začne něco šeptat, Olegovi je to nepříjemné, šeptem se chvíli dohadují.

Oleg už se naštve: Tak si to říkej sama! nemusíš se pořád za mě schovávat! stejně je to tvoje téma!

Učitelka: Ale no tak Olegu, ovládej se!

Oleg: ale já už toho mám opravdu dost! vždyť už je tu dlouho, nemůžu jí pořád stát za zadkem!

Učitelka: A dost! Jdi se uklidnit na chodbu a pak se přijď Oksaně omluvit! Oksano pokračuj

Oksana: (je jí to celé nepříjemné, začne ze sebe pomalu soukat) Kočky umí lidem pomáhat zklidnit emoce, říká se, že …

štronzo – střih - zvuk jakoby z její hlavy, zadní plán – zprávy v ukrajinštině i češtině o její zemi),

Učitelka: No tak Oksano, dopověz to, co jsi chtěla říct?!

Oksana (probere se, chvíli zapomněla, kde je, má na krajíčku, plačtivě): Zůstaly tam obě moje kočky, nevím vůbec, co s nimi je!

Učitelka (je sama zaražená, neví, co s tím), nervózně ukončuje hodinu: Tak děkujeme Oksano za prezentaci, příště to kdyžtak doděláme.

Zazvoní

Učitelka: Teď máte přestávku. (odchází).

Scéna 4

Oksana je po škole na telefonu a snaží si povídat se svými spolužačkou z Ukrajiny, která je ve Francii. Oksana se báječně baví.

Oksana: Já jsem tak šťastná, že nám to konečně vyšlo a že si můžu popovídat s někým, kdo mi rozumí - Привіт, я така щаслива що ми нарешті це вирішили, і що я можу  поспілкуватись , з тим хто мене розуміє . /Pryvit, ya takyy ščaslyvyj, ščo narešti vyršiyv tče, i mozhu pohovoryty z kymosʹ, khto mene rozumyje/

Viktorie: Já taky! Vzpomínáš si, jak jsme tenkrát měli kreslit podzimní listí o výtvarce a šli jsme ho se třídou sbírat d toho lesíku za školou? - я також! Пам'ятаєш, як ми мали намалювати осіннє листя на уроці малювання, і пішли цілим класом збирати його до лісу за школою. /ya takož ! Pam'yatayesh ,yak my maly namalyuvaty osinnye lystya na urotsi malyuvannya, i pišly tsilym klasom zbyraty yoho do lisu za školoyu./

Počkej kdy to bylo? - Оксана: Ой почекай коли це було ? / oy počekay koly tse bulo/

Viktorie: Tak před dvěma lety v říjnu. - Це було два роки тому в жовтні .

Oksana: Jo, už si vzpomínám, to byla sranda. - Так ,я вже це згадала то було весело . /Tak ,ya vže tse z·hadala to bulo veselo/

Viktorie: Jak jsme si všichni mysleli, že se Artem ztratil a dvě hodiny jsme ho po lese hledali. (smích) - Як ми всі думали що Артем загубився і дві години ми його лісі шукали. A pak jsme přišli do školy - А потім ми прийшли до школи .

Oksana: A učitelka byla úplně zoufalá - А вчителька була у відчаї. /A včytelʹka bula u vidčayi/

Viktorie: A pak jsme tam teda přišli a on tam seděl na zemi, že  prý nás hledal. (obě se smějí) - А потім ми прийшли до школи ,а він там сидів на землі ,і казав що він нас шукав.

Někdo do toho klepe na dveře. Oksana se na chvíli omluví, jde otevřít, za dveřmi je Jana s Petrem.

Oksana: Promiň, chvilku vydrž, někdo na mě klepe - Вибачте, зачекайте, хтось стукає. /Vybačte, začekajtě, khtosʹ stukaje./

Jana: Ahoj

Petr: Privit!

Jana: (na Petra) Ty Umíš Ukrajinsky?

Petr: Nee, Google překladač.

Jana: Ahoj, co děláš?

Oksana: No, povídám si teď s kamarádkou.

Jana: To nevadí a můžem si teda povídat s váma?

Oksana: No, hele to nejde, povídáme si ukrajinsky, nerozuměli byste si nám.

Jana: Ale tak Oleg ti taky ve škole pomáhal překládat, tak bys teď mohla překládat ty nám, ne? (Petr do ní šťouchne, že je trapná) Mě to zajímá, o čem si povídáte?

Oksana: Vzpomínáme na naši školu. Oni utekli až do Francie, hodně dlouho jsme už spolu nemluvili. 

Chvilka trapnosti

Petr: Hele tohle už máme se ségrou nenosí, tak ti to posílají.

Jana: za hodinu jdeme do kina, máme jeden lístek navíc, tak nás napadlo, jestli nechceš jít s námi. (podává jí lístek, Oksana je rozpačitá)

Petr: (na Janu) No teda tady je to mrňavý. A to tady i spíte a jíte?

Oksana: Jo, tak ten gauč je rozkládací.

Petr: No, vlastně táta stejně říkal, že tady dlouho nebudou.

Jana (zachraňuje situaci): Jo a jak jsi mluvila o těch kočkách, tak naše sousedka pracuje v útulku, tak bychom tam někdy za ní mohli zajít a pomáhat jí.

Oksana: To by bylo fajn.

Petr: Hele jdeme za ostatníma, když si povídá s kamarádkou, a když nás tady nechce. . (Petr Janu odtáhne, Jana není schopna se v této situaci Petrovi bránit)

Jana: Tak čau, tak kdyžtak v tom kině.

Oksana: Ne, tak jsem to nemyslela, počkejte (Jana s Petrem odcházejí. Oksana se vrací k telefonu) - Viktoria, ona už to položila. (stojí v jedné ruce lístek do divadla, v druhé telefon)

Scéna 5

Oksana stojí uprostřed, přicházejí k ní postupně jednotlivé postavy:

Maminka: Neboj se, jednou to skončí, zvládneme to! - Не хвилюйся ,колись це закінчиться ,ми переживемо це ! Не хвилюйся, все мине, ми це переживемо!

Petr: Jako seš fajn, ale vadí mi, že Oleg teď kvůli tobě na mě nemá skoro čas!

Jana: Ten tvůj bráška je tak roztomilej!

Oleg: Hele, mě nikdo nepomáhal, když jsme sem přijeli a taky jsem neuměl česky.

Učitelka: Tak snad už se budeme zase brzy normálně učit! Nemám na ty neustálé změny už nervy! Oksana, jsi moc šikovná.

Oksana: Trápí mě, že nevím, jak dlouho tady ještě budeme. Chci už zpátky domů! Kde jsem vlastně doma?

Po druhém hraní se zapojením dětí

ZÁVĚREČNÁ SPOLEČNÁ AKTIVITA  Technika uličky, Oksana odchází

Zpět