Vždyť je to jen pětistovka

Anotace

Schopnost udržet rodinný rozpočet a být připravený na nečekané události není jen o tom umět vydělat dost peněz, ale zejména o tom neutratit víc, než si mohu dovolit. V tom ale člověku brání mnoho nástrah. Cílem tohoto programu je tyto nástrahy poznat a naučit se, jak se s nimi vypořádat, a na co si člověk má dát pozor, když si potřebuje půjčit peníze.

Forma představení 

Jedná se o interaktivní edukativní představení ve formě divadla fórum realizované pěti herci přímo v prostředí dané třídy. Snahou je využít výhody místa, které děti důvěrně znají a cítí se v něm bezpečně, aby ztratily případný ostych se do programu zapojit. Herci také díky tomu mohou snáze pracovat s již existujícími sociálními vazbami mezi dětmi. Představení je moderováno jedním z herců, tzv. jokerem, který dětem pomáhá aktivně se do něj zapojit, usměrňuje debaty dětí a herců k jednotlivým inscenovaným situacím apod.

Cíle edukativního představení

• Žáci se seznámí se strukturou rozpočtu domácnosti a jeho hlavními položkami
• Vyzkouší si situace, které mohou vést k ohrožení osobních financí
• Naučí se, jak takovým situacím předcházet, nebo jak je řešit v případě, že již nastanou
• Seznámí se pojmy jako je půjčka, úrok, kontokorent, hypotéka apod.

POZNÁMKA  Částky uváděné v představení je vždy třeba upravit podle konkrétního prostředí, kde se hraje, aby byly pro cílovou skupinu uvěřitelné.

Osoby vystupující v příběhu

• Maminka Tereza
• Tatínek Luboš
• Syn Jakub
• Dcera Jana
• Kamarádka Petra

Scéna 1

Prostředí: doma, listopad

Maminka: Listopad… výdaje: bydlení, jídlo, hypotéka, auto, děti (vhazuje bankovky do košíku s nápisem „život“). A 500,- do prasátka na úspory…

Tatínek: Terezko, už jsem nám vymyslel dovolenou.

Maminka: No tak to je super.

Tatínek: No, Tomáš s Petrou vyhlídli nádherný apartmány ve Španělsku. Ona totiž Petřina   známá pracuje v cestovce a nabídla jí, že tam mohou jet za minimální cenu ještě s jednou rodinou. Co tomu říkáš? To je krása co.

Maminka: No to je fakt nádherný, ale počkej my jsme se domlouvali na tom Chorvatsku a to Španělko je strašně drahý.

Tatínek: Né, ale právě to vyjde právě super levně, skoro jako v Chorvatsku dohromady to vyjde na 50 tisíc a navíc je to all-inclusive, takže tady bys nemusela vařit. No, jak jsme měli naplánováno v Chorvatsku vaření v kempu, tak tady bys to měla vše v ceně a odpočinula by sis.

Maminka: No, počkej… (dívá se na prasátka i do mobilu na účet). No na tu dovolenou máme naspořeno jenom 30 tisíc. Těch 50 tisíc dohromady nedáme. Banka už nám nepůjčí.

Tatínek: Na to už jsem také promyslel. Těch 20 tisíc, na to si vezmeme nebankovní půjčku. Měsíčně budeme splácet 500,- to nás nezabije, no a za chvíli to máme splacený.

Maminka: Luboši, mě se to nelíbí. Nebankovní půjčka... já se vážně bojím!

Tatínek: No tak zlato, bůhví, kdy zase budeme moci jet na dovolenou, tak ať si to aspoň pořádně užijeme, ne?

Maminka: Já nevím.

Tatínek: Když nám to Petra nabídla, tak na tom dost ušetříme. Západ slunce nad mořem, sangría… Peníze se vždycky někde najdou. Rodina a děti jsou důležitý.

Maminka: Tak jo, tak dobře.

Tatínek: Bezva, ale musím to zaplatit ještě dnes, těch 30 tisíc zálohu.

Maminka: Já ti to tedy pošlu okamžitou platbou na účet.

Tatínek: Ale Terezko, já nevím, jak to funguje.

Maminka: To je jednoduchý. Nainstalovala jsem ti přece tu aplikaci z banky. Tady si zadáš heslo. No vidíš, jsi tam.

(Platba mezitím přijde na účet)

Maminka: Už jsou tam!

Tatínek: (dává hotové peníze do krabice): Díky. 30 tisíc na Španělsko.

Scéna 2

Prostředí: doma, prosinec

Maminka: Prosinec… výdaje: bydlení, jídlo, hypotéka, auto, děti (vhazuje bankovky do košíku s nápisem „život“). A 500,- do prasátka...

Jakub: Ahoj mami.

Maminka: Ahoj

Jakub: Hele mami, mi teď bude mít geometrii a já bych si na to potřeboval koupit nějaké pomůcky. Jako kružítko, pravítko a tak.

Maminka: Počkej, ale to jsme spolu přeci kupovali v září.

Jakub: No jo, ale to bylo v září, pravítko se mi zlomilo, kružítko jsem ztratil…

Maminka: Jojo. No tak to si asi na to musíš vzít z kapesnýho.

Jakub: No jo, ale já už ho nemám, víš.

Maminka: Vždyť jsi ho dostal předevčírem.

Jakub: No my jsme byli s klukama v mekáči.

Maminka: můžeš mi říct, proč chodíš do mekáče, když ti platíme obědy?

Jakub: Ale v jídelně nikdo nejí, tam je to hnusný. Mami já ty věci potřebuju, jinak budu mít pětku. Přece nechceš abych měl pětku.

Maminka: No to nechci no, no tak, ach jo, na (bere z prasátka), ale zbytek mi vrátíš.

Jakub: No to asi ne, já si ještě musím koupit vodovky do výtvarky, ty jsem taky ztratil.

Maminka: No to si ze mě děláš srandu…

Jakub: Mami, vždyť je to jen 500,- (bankovku odhazuje do košíku s nápisem „život“). Na školní potřeby.

Scéna 3

Prostředí: Nákupní centrum

Maminka: Leden… výdaje: hypotéka a ta půjčka, nájem, jídlo, plyn, elektřina, děti, telefon, internet, auto (vhazuje bankovky do košíku s nápisem „život“). A prasátko 500,-…

(Potká se pak s kamarádkou Petrou v nákupním centru. Jdou spolu na kafe)

Tereza: Péťo, Tobě to neuvěřitelně sluší!

Petra: Díky. Pojď ukážu ti fotky těch apartmánů ve Španělsku – je to to tam super. Sedneme si někam na kafe.

Tereza: Ehm… (zaražený výraz. Nechce se jí utrácet)

Petra: Ale prosím tě, já tě zvu!

(Jdou okolo výlohy, tam červené šaty)

Petra: Je, ty jsou krásný!

Tereza: No, ty jsou fakt hezký.

Petra: Hele, červená to je Tvoje barva. To by Luboš koukal. A mají i Tvou velikost.

Tereza: No to ne. Já vůbec…

Petra: Jak to?

Tereza: No, jak splácíme tu dovolenou, hypotéka, pomůcky do školy a tak. Já si občas myslím, v Tý naší rodině jsem asi jediná, která myslí na to, aby nám něco zbylo.

Petra: Téro, ale nemůžeš se pořád obětovat pro rodinu. Musíš být taky někdy trochu sobec.  No podívej se, jak ti to sluší. Jé, hele! Stály 2 tisíce a teď jsou za pětistovku! Ty tady na tebe vyloženě čekaly!

Tereza: Mám si je zkusit?

Petra: Jasně, vždyť je to jen pětistovka!

Tereza: Tak jo. Musím myslet na sebe.

Petra: No!

Tereza: Vždyť je to jen pětistovka! (vhodí 500,- do košíku s nápisem “život”)

Scéna 4

Prostředí: doma, obývací pokoj

Tereza: Únor… výdaje: hypotéka a ta půjčka, nájem, jídlo, plyn, elektřina, děti, telefon, internet, auto (vhazuje bankovky do košíku s nápisem „život“). A prasátko 500,-

(Zvuky: fotbal, hudba)

Tatínek: Terezko, prosím tě, otvíráček, podej mi…

Maminka: (podá otvírák)

Jakub: Tati, přepni to, jsou Simpsonovi.

Tatínek: Nene, já se teď dívám na fotbálek.

Jakub: Mami, my jsme si s Janičkou říkali, že bychom mohli jít v pátek do kina, oni hrajou novýho Spidermana…

Maminka: Ale Kubí, vždyť víš, že jsme domluvení, že maximálně jednou za měsíc buď kino, nebo divadlo, a minulý týden jsme byli na tom krásným představení.

Jakub: Ale bylo vysvědčení, tak to bys mohla udělat výjimku.

Janička: Tati, tati prosím…

Tatínek: Ježiš, to je mamlas. Ne, to si vyřiďte s maminkou. To má na starosti maminka, peníze... A ticho!

Maminka: Děti, vždyť víte, že máme na zábavu určitý rozpočet. Kde ty peníze pak vezeme? To nebudeme jíst?

Jakub: Já mám nápad: Tadyhle je přece něco (vezme peníze z prasátka)

Maminka: Počkej, dej to sem, vždyť víte, že tady spoříme, kdyby se něco stalo.

Jakub: Ale mami, co by se mohlo stát?

Maminka: Já nevím, něco, rozbije se nám třeba pračka nebo něco jiného.

Janička: (kňourá)

Jakub: Tati…

Tatínek: Janičko, počkej, pšt. Tak pro jednou uděláme výjimku. A příští měsíc, tam ty peníze vrátíme, no. (sleduje fotbal)

Děti: (prosí)

Maminka: Tak jo...

Děti: (dají mámě pusu)

Maminka: Ale výjimečně!

Janička: (vezme peníze a dává je do košíku s nápisem „život“) Vždyť je to jen pětistovka. A jedeme do kina.

Scéna 5

Prostředí: doma, obývací pokoj

(podkres: zvuk peněz)

(Maminka sedí na židli, postavy chodí kolem ní. Maminka vždy dá peníze mluvící postavě a ta je dá se svým komentářem vhodí do košíku s nápisem „život“)

Tatínek: Všechno v pohodě, máme to pod kontrolou.

Jakub: Mami, mě se to rozbilo, já potřebuju na nový…, víš.

Janička: V těhle džínách jsem fakt nemožná…

Jakub: Mami, tak uděláme jednou výjimku…

Tatínek: Rodina je důležitější než peníze...

Janička: Mamko, jen pár robuxů si koupím…

Jakub: Já jsem ztratil učebnici na angličtinu…

Tatínek: Rodina je důležitější než peníze…

Jakub: Vždyť jsem měl dobrý vysvědčení, to si zasloužím jít aspoň kina…

Petra: Tero, musíš taky myslet někdy na sebe, no…

Maminka: Je to jenom pětistovka…

Scéna 6

Telefonát s tatínkem

Tatínek: (zazvoní mu telefon) Prosím? Ano, to jsem já.

(Falešný bankéř mu oznamuje, že se nejspíš někdo dostal na jeho účet, a pokud nechce přijít o všechny peníze, měl by mu dát přístupové údaje ke svému účtu)

Tatínek: Klientské číslo: 265845226, heslo: Lubos1979. Dobrá, teď mi tedy na telefon přijde kód… (překontroluje telefon) Přístupový kód je 658724. To je vše? Děkuji.

Scéna 7

(balení na dovolenou)

Tereza: Červenec… výdaje: hypotéka a ta půjčka, nájem, jídlo, plyn, elektřina, děti, telefon, internet, auto (vhazuje bankovky do košíku s nápisem „život“).  A prasátko 500,-

(Maminka s dětmi balí na dovolenou)

Janička: Mami, nevíš, kam jsem dala šnorchl?

Maminka: Je v koupelně v poličce a vem Kubovi ploutve.

Janička: Tak jo.

Jakub: Mami, kde mám ty modrý plavky.

Maminka: Kubííí, už ti nejsou tři.

(Přichází tatínek, sedá si na židli)

Maminka: Ahoj, ježíš, co se ti stalo? Proč si tak mokrej? Ty si nejel autem?

Tatínek: Nikam nejedeme. byl jsem tankovat a zjistil jsem, že nemám na zaplacení. Nechal jsem auto na benzince.

Maminka: Jak to?! Co se stalo?!

Tatínek: Jak jsem vyřídil tu nebankovní půjčku, těch 20 tisíc na doplacení té dovolené. Včera mi volal bankéř s tím, že na našem účtu jsou nějaké podivné transakce a abychom o všechno nepřišli, potřebuje přístupové údaje k našemu účtu… Tak jsem mu je dal.

Maminka: No, to chápu.

Tatínek: A dneska, když jsem volal do banky, jsem zjistil, že to celé byl podvod. Na účtu nezůstala ani koruna.

Maminka: Prosím?! Vždyť si říkal, že to byl bankéř!

Tatínek: Jenže mě došlo, že to byl někdo, kdo se za něj jen vydával.

Maminka: No ale kolikátého je? Desátého, dnes by ti měla přijít výplata.

Tatínek. No, ona přišla už včera. A už tam není. Takže na mém účtu nezůstalo vůbec nic.

Maminka: Tak počkej, já se podívám na svůj účet, dneska musíme zaplatit hypotéku. Cože? já tady nic nemám!

Tatínek: Já jsem tam musel zadat i záložní kartu, aby nám dali tu půjčku, tak jsem tam dal údaje k tvýmu účtu…

Maminka: Jde k prasátku, vezme ho, je prázdné, rozpláče se.

Následuje druhé odehrání příběhu s přímým zapojením dětí.

Zpět